5 míst, kde možná odpočívá Golemův hrob

Proč se většina stop ubírá k Židovskému městu Historické jádro Josefova je pro hledání Golemovy poslední cesty klíčové. Rabín Löw působil v 16. století v synagoze, která dodnes stojí, a podle legendy Golema po čase uspal a uložil na půdě. Nejčastěji se proto uvádí půda Staronové synagogy, kam se ale běžný návštěvník nedostane. Když narazíte na tvrzení, že se tam ostatky nacházejí, berte ho jako neověřenou pověst, nikoli jako fakt. Mnohem lépe uděláte, když si projdete okolí synagogy a zaměříte se na starý židovský hřbitov. Právě tam se podle jiné verze nachází hrobka, kde měl být Golem pohřben po boku svého tvůrce. Hřbitov je přístupný pouze s průvodcem, takže si předem zjistěte otevírací dobu a připravte si otázky na konkrétní náhrobky.

Při prohlídce si všímejte dvou základních typů motivů. V nejvyšším patře najdete výjevy ze starověké mytologie a biblické scény, zatímco spodní partie zdobí rostlinné a geometrické vzory. Toto rozdělení není náhodné – renesanční architekti věřili, že vyšší patra patří duchovnu a intelektu, zatímco přízemí patří světu smrtelníků. Typickou chybou návštěvníků je soustředit se jen na jednotlivé postavy a přehlédnout, jak se motivy opakují a vzájemně doplňují.

Kdy se vyplatí využít noční spoje a jak na přestupy Pražské tramvaje jezdí od časného rána do půlnoci v intervalu pěti až deseti minut. Po půlnoci přebírají roli noční linky s čísly 91 až 99. Tyto spoje se setkávají v uzlu na zastávce Lazarská, kde si můžete přestoupit na jakoukoli jinou noční linku bez čekání déle než pět minut. Pokud jedete z okrajové části po druhé hodině ranní, naplánujte si příjezd na Lazarskou kolem celé hodiny, kdy spoje navazují. Typická chyba nastává, když cestující přestoupí na běžnou denní linku po půlnoci a zjistí, že už nejezdí. Sledujte proto číslo linky a tabuli s názvem „noční provoz".

Když se řekne Praha, většina návštěvníků si představí orloj, Hrad nebo Karlův most. Ale pozorný cestovatel si všimne něčeho jiného: sítě tramvajových tratí, které se vinou centrem i sídlišti. Málokteré město na světě dokáže provozovat tramvaje tak plynule v historickém jádru. Pokud plánujete pohyb po metropoli, vyplatí se pochopit, jak systém funguje, než do něj vstoupíte. Není to žádná věda, ale pár praktických detailů vám ušetří zbytečné čekání i pokuty za jízdu bez jízdenky.

Když se řekne renesanční architektura v Praze, většině se vybaví letohrádek Hvězda nebo Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí. Právě jeho fasáda vás zaujme na první pohled – není barevná ani zlacená, ale pokrytá hustou sítí černobílých obrazců. Tomuto dekorativnímu umění se říká sgrafito a palác je jeho nejvýznamnější pražskou ukázkou. Pokud se chystáte palác navštívit, vyplatí se vědět, na co se dívat a jak číst jednotlivé motivy.

První koněspřežná tramvaj vyjela v Praze v roce 1875. Trasa vedla z Karlína na náměstí Republiky a vůz táhli koně po kolejích. Dnes byste tuto trať hledali marně, ale princip zůstal: kolejová vozidla mají přednost a jezdí v pevných intervalech. Pro běžného cestujícího je klíčové vědět, že tramvajové zastávky se dělí na označené „na znamení" a běžné. Na zastávce na znamení musíte před příjezdem vozu zvednout ruku, jinak řidič projede bez zastavení. Tento detail je častým zdrojem nedorozumění u turistů, kteří mávají až ve chvíli, kdy je tramvaj deset metrů před nimi.

Praktickým tipem je využití světlých povrchů v místnosti. Světlá stěna kolem okna a světlý parapet odrazí více světla dovnitř. Tmavé rámy a tmavá parapetní deska pohltí část denního světla, což je u tmavšího dvora zbytečné. Stejně tak volte světlé a tenké textilie – těžké sametové závěsy jsou pro okna do dvora spíše nevýhodné, pokud nemáte nadbytek světla. Při výběru skla se poraďte o součiniteli prostupu světla, ale nepropadejte číslům – důležitější je, jak sklo reálně propustí světlo do konkrétní místnosti.

K zásadní proměně došlo v druhé polovině 19. století, kdy byla zrušena robotní povinnost a pozemky se začaly parcelovat pro výstavbu. Vinice byly vykáceny, ale jejich stopa zůstala v podobě teras a opěrných zdí, které dodnes najdete na dvorcích činžovních domů. Při rekonstrukcích narazíte na staré sklepy a chodby, které kdysi sloužily k uchovávání vína. Pokud vlastníte byt v přízemí, nepodceňte kontrolu vlhkosti – staré sklepy nemusí být vodotěsné a jejich neodborné zaslepení může vést k zatékání.

Proč se vyplatí odbočit z hlavní trasy Hlavní okruh kolem hradu je sice efektní, ale většina legend se váže k místům, která jsou stranou. Například Černý lev, který prý hlídá vchod do podzemních chodeb, je zaznamenán v několika pověstech, ale najdete ho jen tehdy, když se záměrně ztratíte v bočních uličkách. Podobně je to se Starými zámeckými schody – pokud je vezmete jako zkratku, projdete je bez povšimnutí. Zastavte se, posaďte se na okraj a pozorujte, jak se mění světlo na střechách.